Do těchto mší svatých budou zahrnuty i vaše
konkrétní úmysly, které nám zašlete.
Arcibiskup Henryk Hoser SAC se vyjádřil, že podstatu Medjugorje lze popsat několika jednoduchými slovy: modlitba, ticho, soustředění, Eucharistie, adorace, půst, svátost smíření. Toto jsou podle něj silné stránky tohoto místa. Medjugorje, to jsou především lidé, kteří sem přicházejí, modlí se, mění se, odtud odcházejí do svých zemí a přinášejí do nich ducha evangelia, kterého zde zažili. Toto je role Medjugorje. Tito lidé často pocházejí ze zemí, kde praxe víry zmizela, kde se církev velmi zploštila a její činnost se stala povrchní. A zde nacházejí hloubku víry a úplně jiný pohled na existenci.
To, co se děje v duchovní oblasti, je nejdůležitějším prvkem tohoto fenoménu. Lidé reagují neobvyklým způsobem. Podívejme se například na večerní modlitební programy, které trvají několik hodin na hlavním náměstí a zapojují se do nich tisíce lidí, aniž by byli někým přinuceni.
Úkolem Marie - co zde velmi vidíme - je přiblížit člověka k Bohu. A to je její role v Medjugorje. Tisíce poutníků, kteří sem přicházejí, říkají, že nacházejí to, co předtím ztratili. Jedná se o nalezení vertikální dimenze života. Uvědomme si, že vše, co vytváříme, je nyní horizontální; společnosti jsou horizontální, kultura je horizontální a dokonce i církev se stává horizontální. Vše lze popsat sociologicky. Ale někde se tento základní vztah transcendentní povahy, který vytváří všechny naše vztahy a jejich kvalitu, ztratil.
Lidé sem přicházejí s velkým hladem po Bohu, což si ani neuvědomují. Proto jsou konverze tak velkolepé, neboť se týkají lidí, kteří žijí daleko od Boha a jsou zapleteni do naprosto nepravděpodobných životních situací. Jsou závislí na drogách, sexu, alkoholu nebo jiných závislostech. A tady nacházejí úplně jiný rozměr života.
V každém člověku je nějaká zvědavost a často to začíná právě tím. Existují lidé, kteří jedou na dovolenou do Dalmácie, tam se nejprve vykoupou, poopalují a pak si řeknou, že půjdou do Medjugorje, protože je to blízko. A tady objeví něco, co nečekali.
Nejpřiměřenějším pohledem na Medjugorje je jeho vnímání jako duchovního fenoménu, který se stále vyvíjí. A ve vztahu k jiným poutním místům, jak je známe, se zde klade obrovský důraz na hlubokou formaci a na svátost smíření.
Abyste pochopili podstatu Medjugorje, musíte zde zůstat déle. Člověk musí postupně vstoupit do tohoto svatého času. Bůh bere v úvahu naši biologickou povahu, která vyžaduje čas.
Druhou věcí v Medjugorje je prostranství ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku: kostel a dva vrchy. Prvním je Křiževac, vrch Ukřižovaného Ježíše, a vrch zjevení Panny Marie (Podbrdo). Na jeden vede křížová cesta a na druhý růžencové stezky. Celá tato topografie je přirozeným pozadím tohoto místa. Existují dojímavé okamžiky, kdy lidé na kolenou po kamenech stoupají na vrch zjevení. Medjugorje znamená „Mezihoří“. To vše je třeba projít a přemodlit.
Liturgie v kostele (v létě na promenádě) v Medjugorje je uspořádána v týdenním cyklu. Každý den se slaví mše svatá ráno, odpoledne se modlí růženec. Večerní blok začíná přednáškou nebo společnou modlitbou. V 18.00 je hlavní mše svatá, po níž následuje modlitba díkůvzdání za uzdravení. V úterý, ve čtvrtek, v pátek a v sobotu je adorace před Nejsvětější oltářní svátostí. Adorace před křížem je v pátek. Tímto způsobem mše svatá a Kristus jsou vždy v centru událostí. Velký dojem vytvářejí večerní adorace před Oltářní svátostí. Jsou tam hudební vsuvky a meditace jsou tlumočeny do různých jazyků.